Grafika

HDNOCENÍ
V tomto pololetí jsem se naučil pracovat hlavně v malování a docela mě to bavilo. Nejvíc asi nástroj křivka kterou jsme malovali můj erb. Překvapilo mě až jak se dá ohýbat. Nejmíň to asi pexesa už mě moc nebavilo pořád vymíšlet co a jak to mám namalovat. Zatím co jsem se doposud učil jsem se v tom dokázal prodírat. Uvidíme co v dalších ročnících. Informatika mě baví protože mám na to dobrého učitele.





1. úol byl s názvem MALOVANÁ ABECEDA a tak jsme měli udělat prvňákům písmena z abecedy a k tomu namalovat obrázek na co to začíná. Já jsem udělal tohle:











































2. úkol byl namalovat anglické pexeso moc mě to nebavilo. Ale udělal jsem tohle:

























3. úkol byl namalovat erb a do něj co mě znázorňuje docela se mi to libilo mám tohle:
























4. úkol byl namalovat k diplomu na poznávání rostlin obrázek bylo to dobré mám toto:
















5. úkol byl plán školního výletu. Měli jsme jsme udělat psaní o tom kam by jsme chtěli jet na školní výlet. Já a Marek jsme to udělali plán výletu na Prachovské skály.

























6. úkol byl udělat diplom pro vítěze v nějaké kategorii z desetiboje. Udělal jsem ho Marku Sudovi.
































7. úkol byl namalovta s třídou pexeso a pak si ho zahrát. Já jsem udělal toto:

Bludiště s rybičkou

Měli jsme si stáhnout bludiště a projít ho různými nástroji. Pracovalo se mi dobře.

Psaní a editace

Tady jsme měli udělat: ci jsme dělali v sobotu, v článku doplnit správné samohlásky, nahradit nějaká písmena v dalším článku, doplnit názvy živočichů, rostlin a namalovat
k tomu obrázek:

k Ů Ň
K r Á V a
m E D v Ě d
L a S I Č k A
p Ě N k A V a
S r n E C
k A M z Í k
c A n D Á t
M r A v e N E C
r O r Ý S


k o n v a l i n k a
b l e d u l e
p a m p e l i š k a
s a s a n k a
p r v o s e n k a
t u l i p á n
s n ě ž e n k a
k o p r e t i n a
d e v ě t s i l
o b i l í


Vandrovali hudci

Vandrovli hudci, dva pěkní mládenci.
Řekl jeden druhému bratr bratru svému: „Slyšíš milý bratře, znám já dřevo krásné. Dřevo javorové, na housličky dobré. Dřevo podetněme, houslí nadělejme. Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě.“
Když ponejprve sťali, dřevo zavzdychalo, když podruhé sťali, krvička prýštila, když potřetí sťali, dřevo promluvilo: „Nesekejte hudci, vy pěkní mládenci, vždyť já nejsem dřevo, já jsem krev a tělo. Jsem pěkná děvečka, tu z toho městečka. Matka mě zaklela, když jsem vodu brala a s milým postála.“
„Jděte hudci, jděte, mé matce zahrejte. Zahrejte u dveří o té její dceři.“
Hudci počnou hráti, matička plakati: „Nehrejte mně hudci, vy pěkní mládenci. Nic vy mi nehrejte, v srdce nevbdejte. Dosti já hoře mám, když své dcery nemám.“















Medvědi nevědí

Medvědi nevědxí že txůristi nemaj zbraně
až jednou procitnou počíhají si někdy na ně.
Výpravě v doubravě malý grizzly ukáže se
turisté zajisté rozutíkají se po lese.

Na pěšině zbydou po nich tranzistoráky
a dívčí dřeváky a druhé foťáky
medvědi je v městě vymění za zlaťáky
za ty si koupí maliny, med a slané buráky.
















Naše sobota
V sobotu jsme řezali dřívý, hrali na počítači pomáhali mamce. Večír jsme jeli na noční soutěž hasičů v Rosicích, ale našim klukům se to moc nepovedlo sice na poprve byly druhý ale na konec byly protože to tam udělali blbě radši nebudu říkat jak. No sobota se jakž takž nevyvedla.

Hledání a nahrazování textu

Toto vzpočívalo v tom že jsme v článku měli vyhledat a nahradit slova které jsme dostali za úkol. Pracovalo se mi dobře.
Tohle nám vyšlo:
O veliké řepě

Dědek nasadil řepu. Vyrostla veliká, převeliká. Chtěl dědek řepu ze země vytáhnout, táhne – potahuje, vytáhnout nemůže.
Pozval dědek na pomoc babku. Babka za dědkem, dědek za řepu, táhnou – potahujou, vytáhnout nemohou.
Pozvala babka vnučku. Vnučka za babku, babka za dědka, dědek za řepu, táhnou –potahujou, vytáhnout nemohou.
Zavolala vnučka psíčka. psíček za vnučku, vnučka za babku, babka za dědka, dědek za řepu, táhnou – potahujou, vytáhnout nemohou.
Zavolal psíček kočičku. Kočička za psíčka, psíček za vnučku, vnučka za babku, babka za dědka, dědek za řepu, táhnou – potahujou, vytáhnout nemohou.
Zavolal kočička myšku. Myška za kočičku, kočička za psíčka, psíček za vnučku, vnučka za babku, babka za dědka, dědek za řepu, táhnou – potahujou, vytáhli řepu.














O šídlu, kohoutu, kačeru a houseru
Šlo šídlo do lesa na houby. Potkalo kohouta.
„Šídlo, kam jdeš?“
„Jdu do lesa na houby. Pojď se mnou! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“ Kohout poslechl a šli dál. Potkali kačku.
„Šídlo s kohoutem, kam jdete?“
„Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“ Kačer poslechl a šli dál. Potkali housera.
„Šídlo s kohoutem a s kačkou, kam jdete?“
„Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“
Houser poslechl a šli dál. Když přišli do lesa, dostali všichni z vlka strach. Naštěstí nedaleko uviděli chaloupku a schovali se v ní. Kohout si sedl na bidlo, kačer vlezl pod lavici, houser vyskočil na lavici a šídlo se vpíchlo pod práh.
Najednou vrazil do světnice vlk. „Všechny vás sežeru,“ zařval na ně.
Ale kohout, který měl na bidle nejvíc odvahy, zakokrhal: „Všichni ho bijte!“
Houser křičel: „Kyjem! Kyjem na něj!“
Kačka: „Však tak, však tak, však tak!“
Nakonec vyskočilo zpod prahu šídlo a píchlo ho do oka. Vlk se hrozně polekal a utekl. šídlo se svými kamarády nasbíralo houby a vrátilo se vesele domů.

Pohyb v textovém dokumentu

Měli jsme jedem článek a v tom jsme si měli vyzkoušet co budou dělat klávesi: End, Home, Page Up, Page Down plus s těmi klávesami připojit Ctrl. Bylo to dobrý ale ale pořád jsem se u toho vztekal dokud jsem na to nepřišel.

Práce s nástroji

Měli jsme udělat hodně mohutný nadpis a ke slokám k písničce ,,Když jsem já sloužil" zkopírovat refrém. Pracovalo se mi dobře.
Udělali jsme tohle:
Když jsem já sloužil

Když jsem já sloužil to první léto,
vysloužil jsem si kuřátko za to.
A to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to druhé léto,
vysloužil jsem si husičku za to.
A ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to třetí léto,
vysloužil jsem si kachničku za to.
A ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to čtvrté léto,
vysloužil jsem si vepříka za to.
A ten vepř jako pepř,
a ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to páté léto,
vysloužil jsem si telátko za to.
A to tele hubou mele,
a ten vepř jako pepř,
a ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to šesté léto,
vysloužil jsem si kravičku za to.
A ta kráva mléko dává,
a to tele hubou mele,
a ten vepř jako pepř,
a ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to sedmé léto,
vysloužil jsem si volečka za to.
A ten vůl jako kůl,
a ta kráva mléko dává,
a to tele hubou mele,
a ten vepř jako pepř,
a ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil to osmé léto,
vysloužil jsem si botičky za to.
A ty boty do roboty,
a ten vůl jako kůl,
a ta kráva mléko dává,
a to tele hubou mele,
a ten vepř jako pepř,
a ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka pláče doma v komoře.

Když jsem já sloužil poslední léto,
vysloužil jsem si děvčátko za to.
To děvčátko jak poupátko,
a ty boty do roboty,
a ten vůl jako kůl,
a ta kráva mléko dává,
a to tele hubou mele,
a ten vepř jako pepř,
a ta kačka bláto tlačká,
a ta husa chodí bosa,
a to kuře krákoře běhá po dvoře,
má panenka stele postel v komoře.

Pořizování textu

Z jednoho článku jsme měli vypsat různé informace. Pracovalo se mi dobře.

Formátování dokumentu

Ze starých pověstí

Praotec Čech

Před dávnými časy žili naši předkové v rovinách při řece Visle, v charvátské zemi. Nežilo se jim tu dobře. Téměř neustále museli bojovat s nepřáteli, kteří se chtěli zmocnit jejich země, majetku, žen i dětí. Hádali se i mezi sebou: o meze, pole a dobytek. Příbuzní bojovali proti příbuzným a navzájem se zabíjeli. Proto se jednoho dne sešli dva bratři, oba vojvodové, Čech a Lech. Spolu se domluvili, že opustí rodnou zemi a vydají se do nové země, kde by se jim žilo lépe.

„Dobře se na cestu vyzbrojíme, vykrmíme voly a zpevníme vozy. Na vozech pojedou staří lidé a děti. Vydáme se směrem, kde slunce zapadá. Opustit zemi našich otců je vždycky těžké, ale nám už nic jiného nezbývá.“

Přípravy na cestu byly dlouhé. Byli zvyklí po předcích obdělávat pilně půdu, pěstovat různé druhy obilí, chovat koně, skot i vepře. To vše si museli vzít s sebou do nové země. A také všechny bůžky ze svých obydlí, aby je v nové zemi ochránili.

Konečně se jednoho dne vydali na cestu. Napřed šli zvědové, za nimi ozbrojenci a uprostřed vojvoda Čech, kolem vladykové, všichni na koních. Za nimi starci, ženy a děti na koních a vozech, stáda dobytka a naposled opět ozbrojenci. Cesta se zdála nekonečná a nebezpečná. Kdo se vzdálil od výpravy, stal se obětí dravých zvířat nebo hadího uštknutí.

Přebrodili několik řek a vstoupili do neznámých hornatých končin. Kraj tu byl pustý, lidských obydlí jen poskrovnu. Smělí a srdnatí obyvatelé oblečení do kožešin se jim ozbrojeni stavěli na odpor, muži s nimi museli bojovat. Zvečera vždy zapalovali ohně a topili do úsvitu, aby zahnali velké šelmy.Všechno jednou končí, a tak i cesta praotce Čecha se chýlila ke konci. Přebrodili další velkou řeku a přišli do krajiny, která všem učarovala. Řeky plné ryb, v lesích množství zvěře, mračna divokých včel dávajících drahocenný med. Podél řek se táhly pastviny, na nebi kroužila hejna ptáků. Vojvoda Čech ukázal na vysokou horu, která se před nimi modrala nad rovinatým krajem a řekl: „Pojďme pod tuto horu, tam si odpočineme.“

Pod horou se utábořili, vladykové ohledali okolní půdu a poznali, že je úrodná. Ráno s prvním slunečním paprskem Čech s radou starších vystoupil na vrchol hory. Před nimi se rozkládal do dálky široširý kraj, až k modravým horám rovný. V zeleni luk svítily řeky jako rozlité stříbro.

„Vidíte tu krásu? Zrovna takovou zemi mi zjevili bohové v naší staré vlasti. To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Všeho tu budete mít hojnost. Bude nám také dobrou obranou proti nepřátelům. To je země podle vaší vůle. Jen jména nemá, rozvažte, jakým jménem by měla být pojmenována,“ pravil vojvoda Čech pevným hlasem.

„Tvým! Tvým nechť se jmenuje!“ zvolal stařec s dlouhými bílými vousy, nejstarší ze všech vladyků. A hned všichni volali jako jedním hlasem: „Tvým! Tvým jménem! Po tobě ať se jmenuje!“

Hora Říp

Založení Prahy

Jednou stanula Libuše s Přemyslem a s družinou na skalnatém srázu vysoko nad Vltavou. Dlouhé stíny už ležely na kvetoucích loukách, les byl zalit žlutým světlem. Také obilné lány dole pod srázem zahořely zlatem. Všichni hleděli na krásnou úrodu. Najednou ovanul posvátný strach celou družinu a dotkl se srdce všech. Libuši se zjasnily líce, zrak jí vzplál. Hleděla jako u vytržení, jako by nebylo ani manžela, ani celé družiny. Vztáhla ruce k modravým stráním za řekou, hleděla na les a mluvila prorockým duchem:

„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálené, Vltava je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice, na polední straně pak skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka uprostřed lesa, jak tesá práh domu. I nazvete hrad, který vystavíte, Prahou. A jako knížata a vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klanět i proti městu mému. Buď mu čest a chvála a buď známé v celém světě.“

Umlkla. Náhle pohasl žár jejího nadšení, věštecký duch od ní odstoupil. Hned šli za řeku na vrch do starého lesa. Zde skutečně nalezli muže tak, jak Libuše viděla a řekla. Začali na tom místě stavět hrad, pevně jej ohradili, nejvíc na západ, neboť tady byl nejpřístupnější. Hluboký příkop a val kolem hradu zbudovali, na valu roubenou hradbu a v ní a nad branou vysoké sruby. Do jejich stěn natloukli dřevěné hřeby a pak je hlínou promíšenou se slámou ohodili, aby byly jistější proti ohni a proti zápalným střelám.

A byl hrad Praha velice pevný a panoval pak vedle Vyšehradu celé české zemi.

Praha

• Vztáhla ruce k modravým stráním za řekou, hleděla na les a mluvila prorockým duchem:
• 
  

• Kraj tu byl pustý, lidských obydlí jen poskrovnu.

Jan Horský

Spočívalo to v tom že jsme si stáhly z internetové školní stránky soubor. Vybrat si z něj dvě pověsti a ostatní smazat. Pak jsme měli zvíraznit místa jména nakreslit k tomu obrázek atd. Pracovalo se mi výborně.

Vánoční prázdniny

Od soboty 20.12. ještě 2008 do Štědrého dne jsme jenom uklízeli a připravovali na Vánoce. Občas jsme si odpočali a taky jsem trochu lenošil, byl jsem na počítači, chodil za kamarády a chodili jsme s bráchama a jejich holkama bruslit a bez jejich holek jsme hráli hokej.

U nás doma to vypadalo že tam někoho odvezou protože jsme se z toho vánočního schonu mohli totálně zbláznit.

• V úterý 23.12. byli moje první Vánoce. Dostal jsem : brusle, kombinézu, stojánek na blok, tři počítačové hry, knihu Svět, kraťasi, kapesní nůž, puk, trenky, vložky do bot, zimní boty, botasky, sprchový gel, vonné spreje atd.

• Ve středu 24.12. byly moje druhé Vánoce. Dostal jsem rachejtle.

Ve čtvrtek 25.12. jsme uklízeli po Vánocích.

• 26.12. v pátek jsem měl třetí a poslední Vánoce u tatíka. Dostal jsem : druhou půlku kola, stojánek na kolo a knížku o pravěku.

• Byl jsem moc rád!

Víkedn jsem byl u tatíka a každý den jsme dělali a hrál jsem si s bráchama.

• Pak do úterý 30.12. jsem byl u mamky a lenošili jsme. Ještě v úterý jsem jel s mamkou do lázní Jeseník kde jsme chodili bruslit a plavat do bazénu.

Byli jsme tak i na silvestra v 00:15 jsme šli na Jižní svah na ohňostroj. 2.1. 2009 jsme jeli domů. A od 3.1. jsem chodil s bráchou Jirkou hrát hokej s dospělejma a dohromady jsem dal asi 7 gólů.

• Vánoční prázdniny se mi moc líbili

Jan Horský

Editor writer

V textovém editoru writeru jsme dělali: píseň Když jsem já sloužil a měli jsme ke káždé sloce zkopírovat refrén, napsat co jsme dělali v sodotu, v jednom článku jménem Vandrovali hudci jsme měli opravit chyby a k tomu nakreslit v malování obrázek, to samé i u článku medvědi nevědí, vyluštit tajenku s rostlinami a živočichy a nakreslit k tomu obrázek, zkoušeli si různé klávesi home end atd., o jednom článku napsat informace, nahrazovali jsme slova jinými slovi u různých článků např. O veliké řepě, u dvou pověstí vyznačit barvami různá slova a naposled jsme měli napsat den po dni jak jsme prožili Vánoční prázdiny.